S pohádkou za řemeslem (akce 2.B)
V pondělí 24.10. jsme se vlakem vydali za dobrodružstvím do Říčanské hájovny ve Světicích. Přenesli jsme se do dávné doby, kdy okolní lesy byly plné divoké zvěře, kterou velmi rád lovil tamní král Ondra. Jednoho dne při lovu zabloudil, a jak tak hledal cestu z lesa ven, objevila se před ním chaloupka, ve které bydlela překrásná víla Lesanka. Králi se ihned zalíbila tak moc, že si ji chtěl vzít bez meškání za ženu. Jenže Lesanka ho nechtěla, neuměl totiž nic jiného, než vládnout. Dokud se nenaučí nějakému řemeslu, svatba nebude….
Když se král vrátil domů, zamířil na tržiště, aby od místních řemeslníků zjistil, za jak dlouho se může u nich řemeslu vyučit. Postupně obešel pekaře, tkalce, truhláře, kováře i hrnčíře. Ale zklamaný odcházel pryč, neboť zjistil, že dobrým řemeslníkem se nestane dříve než za několik dlouhých let. Na konci tržiště mu ale do cesty vstoupil stařeček a zeptal se, proč je tak smutný. Král mu odpověděl a stařeček nabídl, aby se učil u něj. Za 3-4 měsíce ho naučí tkát koberce. To se králi velmi zalíbilo a ihned se dal do práce. Za pár měsíců už klepal na dveře lesní chaloupky znovu, a protože Lesančin úkol, naučit se řemeslu, splnil, byla svatba.
Pohádka však tady nekončí, ale právě začíná. Děti si vše vyzkoušely – upekly křupavé houstičky, postavily Lesance chaloupku, ulovily jeleny, naučily se tkát koberec, rozluštily šifry a dokonce vysvobodily krále Ondru ze spárů loupežníků, protože dokázaly vetkat tajnou zprávu do koberce, a tím mu zachránit život. Domů jsme druhý den jeli sice trochu nevyspalí, zakouření od táboráku a celí od bahna, ale plni krásných zážitků, nových poznatků a dovedností. A to je konec pohádky.
Eva Rajtrová, třídní učitelka a Alena Stránská, vychovatelka